Trist - Čas...

Já již přestával věřit - o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenělo. S prvním sněhem náhle vrátily se hlasy mých drahých, Vesmírní andělé mě žalem spoutali, abych prý nezapomněl. Vločkami posílají zprávy o přísaze, ty se však rozplývají o štěrk a bahno. Vím, jednou se nahromadí... V mlžných večerních zahradách začal jsem vykopávát jámy Sobě i všem mým stínům, při veškeré nenávisti. Nechci více světla a stěny se pomalu přiblížují. Čekám, až si pro mě přijdou...

Я уже перестал верить о могиле Мёртвые давно не беспокоятся, и сердце окаменело. С первым снегом вдруг вернулись голоса моих дорогих, Космические Ангелы связали моё горе, чтобы я забыл. Снежинки оповещали о клятве, но они растворились на грязном гравии. Я знаю, однажды это нагромоздится... Туманным вечером я начал копать яму в саду Себе и всем моим теням, полный ненависти. Я не хочу света, и стены становятся ближе. Жду, когда вы придёте за мной...