Текст песни Heiden - Pomsta Dreveneho Rodu

Текст:

Ve smutečním hávu, má duše tkaná šedí Při pohledu na mýtinu kdysi stromy zarostlou Spatříc posla smutku jak na kameni sedí Duše prosí přírodu nechť zasáhne silou svou Nad přetěžkými mračny ozývají se hromy Na dlouhý čas v temnotu zahalen je kruh sluneční Snad divný to jen sen – já viděl kráčet stromy Jak plni síly svahem jdou, spojeni svými kořeny Berou si zpět, co lidé jim vzali Boří staré zdi, strhávají domy Není úniku, před silou přírodní Pustoší a plení s neskutečným hněvem Obrovské kusy skal valí se do údolí Z druhé strany rokle již pochodují stromy Lidé strachem zmateni marně spásu hledají V naději se běží skrýt do nedalekých jeskyní To však ještě netuší s čím, že se tam setkají Z jeskynního vchodu žhnou páry vlčích očí Za křivdy jež spáchali na zelené říši Byli matkou odsouzeni k potupné smrti

;